Tradiční oděvy

Publikováno: 16. 1. 202220. 1. 2022 Autor: Yana

Kimono, jeden ze symbolů Japonska a jeho kultury. Jedná se však o pouhý střípek z dlouhé řady tradičních japonských oděvů. V tomto článku najdete přehled základní typů tradičních japonských oděvů, se kterými se můžete setkat, do podrobna se budu některým z nich věnovat jednotlivě v budoucích článcích.

Historie odívání v Japonsku

Oděvy prošly v Japonsku svým vlastním historickým vývojem, jejich nošení ovlivňovaly různé faktory, včetně počasí či architektury tradičního japonského domu. Původně byly také velké rozdíly v odívání různých společenských vrstev. Prostý lid nosil jednoduché oděvy skládající se například pouze z obyčejných košil ovázaných provázky, avšak šlechta si libovala v bohatě zdobeném oblečečení z drahých látek. V pátém století bylo v módě kopírovat oblečení čínského či korejského dvora, brzy nato se do Japonska začalo dovážet hedvábí a jemné bavlněné látky, které byly bohatě vyšívané nebo barvené drahými barvivy. Typicky japonské znaky dostaly oděvy v obodbí heian (kolem přelomu 1. a 2. tisíciletí). Jelikož bylo klima chladnější než dnes, skládaly se často z mnoha vrstev. Právě v tomto období se zrodilo kimono. V pozdějších stoletích pronikly do japonského oblečení i západní vlivy (především od Španělů a Holanďanů), v období edo (17. – 19. století) se vyvinuly typy oblečení, jaké známe dnes.

Obecně se dá říci, že od nošení tradičních japonských oděvů, kterým se nejčastěji říká wafuku (jako kontrast k jófuku, tedy oděvu západního stylu) se začalo upouštět během období meidži, v 19. století, kdy lidé postupně přešli na oblečení západního typu, především kvůli jejich výhodám v rozvíjející se industrializované společnosti (ježdění na kole, práce v továrnách apod.). Dodnes si však Japonci rádi připomínají své tradice se vším všudy, a tak se rádi oblékají do těchto oděvů zejména během různých svátků a slavností nebo kupříkladu při relaxaci v tradičních japonských ubytovacích hostincích.

Nejčastější typy tradičních oděvů

Nejznámějším japonským oděvem je bezesporu kimono. Ženy i muži tento druh oděvu nosili ve svém každodenním životě a často se toto slovo používalo obecně pro celý oděv. Střih kimona má tvar písmene T a existuje mnoho z něj odvozených druhů oblečení. Látky na kimona jsou obecně velmi barevné, s nádhernými motivy.

Kolem pasu kimona se oblékají bohatě zdobené pásky, tzv. obi. Ty jsou často vyrobeny z drahých látek a vzadu se uvazují ozdobným druhem uzlu. Pod kimonem nosily ženy nagadžuban, vlastně jakési spodní prádlo či spodní košilku. Mezi kimonem a svcrhníkem mohla existovat ještě vrstva zvaná hijoku. Obecně vzato mohlo mít tradiční oblečení až 20 vrstev (při slavnostních příležitostech), v každodenním životě však stačilo vrstev méně, nejčastěji kolem pěti (což udrželo člověka v teple i při nižších teplotách).

Jednodušší variantou kimona je jukata, která se nosila především v parném létě. a byla vyrobena nejčastěji z bavlny. Původně to byl oděv, který se používal v lázních k zakrytí a osušení těla, a stále bývá součástí základní výbavy v onsenech (horkých koupelích) či rjokanech (ubytovacích hostincích). V součastnosti je populární si jukatu obléknout i při příležitostech jako je hanami (piknik pod rozkvetlými sakurami), hanabi (letní ohňostroje) a další slavnosti. Mužské jukaty jsou kratší než ženské a jejich barvy nebývají tak výrazné.

Dalším oděvem odvozeným z kimona je furisode. Narozdíl od něj má však velmi dlouhé rukávy a nosit by jej měly pouze dospělé neprovdané ženy. Furisode je nejčastěji k vidění při slavnostech dospělosti. Jsou vyrobeny z kvalitního hedvábí a zdobeny jasnými, krásnými motivy.

Kurotomisode je soubor několika kusů oděvu, který tradičně nosily vdané ženy na formální události. Kurotomisode má pět vrstev, všechny většinou černé barvy. Motiv na spodní části tohoto oděvu pak určuje věk majitelky (čím níže je umístěn, tím je nositelka starší). Na některých místech nebylo ženám umožněno kurotomisode nosit právě kvůli černé barvě, proto bylo možné například v císařském paláci vidět spíše irotomisode, oděv jasných a živých barev.

Pro méně slavnostní události, jako například setkání s přáteli nebo rodinou, bylo možné nosit poněkud běžnější kimono zvané komon. To se vyznačuje především zdobením malými, opakujícími se motivy.

Nevěsty nosily přes svůj oděv speciální druh svrchníku zvaný učikake. Ten byl většinou červené barvy, zdobený bohatým souborem různých motivů, nejčastěji jeřábů nebo sakur, ovšem v moderní společnosti dnes ženy preferují spíše učikake bílé barvy.

Svrchní vrstva oblékaná na spodní polovinu těla, která se nosila přes kimono, se nazývá hakama. Většinou má podobu širokých kalhot či sukně a původně se jednalo o čistě pánské oblečení, které nosili především samurajové kvůli ochraně při jízdě na koni. V současnosti jsou k vidění jako součást některých sportovních oděvů, například v aikidu nebo kendu, nosí je také studenti při univerzitních slavnostech nebo dívky pečující o svatyně (tzv. miko).

Další druh svrchníku se nazývá haori. Většinou jsou vyrobeny z lehkého druhu látky a dají se nosit rozepnuté či zapnuté. Mužské haori jsou kratší a s jednoduššími dekory, naopak ženské haori mohly existovat v nejrůznějších barevných kombinacích a vzorech. V součastnosti se haori opět vrací do módy i pro běžné nošení.

Do vlasů si ženy často vplétaly složité ozdoby nazývané kanzaši. Ty se mohly lišit v závislosti na roční době nebo druhu speciální příležitosti (např. na oslavy nového roku). Mívají dlouhé a ostré jehlice, což vede k hypotéze, že mohly být v minulosti používány ženami také k sebeobraně.

Jako první věc, kterou na sebe muži oblékali byla bederní rouška zvaná fundoši. Dělníci či farmáři ji nosili často jako jediný kus oděvu. Jedná se tedy pravděpodobně o nejstarší kus tradičního japonského oblečení. Toto spodní prádlo bylo považováno za symbol mužské síly a vytrvalosti. V současnosti je muži nosí na některé speciální slavnosti.

Muži nosili i dvoudílný druh oděvu zvaný džinbei, který se skládá z krátkých kalhot a kabátku s krátkým rukávem a je skvělou volbou na léto. Rukávy nejsou ke zbytku oděvu přišité vcelku, ale pouze přichyceny nitěmi, aby tak byla zajištěna lepší cirkulace vzduchu. V současnosti jej nosí s oblibou často i ženy.

Happi je v podstatě delší košile, často jasných barev a živých motivů, která se používá na velkých slavnostech jako jakýsi „týmový dres“. Většinou se nosí zároveň s čelenkou ve stejné barvě.

Muži i ženy si na nohy oblékali tabi, typické japonské ponožky, které patří do sandálů. Jsou typické tím, že mají oddělen palec od ostatních prstů (právě kvůli nasazení bot).

Japonských sandálů existuje hned několik druhů. Zóri, slaměné sandály, jsou asi nejčastějším druhém obuvi, geta je zase druh, který umožňuje pohodlně chodit ve sněhu, dešti nebo blátě. Okobo jsou pak jednoduché dřeváky na platformě, které nosily gejši.

Kromě sandálů existovaly i uzavřené boty s oddělenými palci, tzv. džikatabi, které využívali nejčastěji farmáři a dělníci.